Ahoj páníci, dlouho jsme nepsala

Nazdárek páníci naši milovaní, 

trochu jsme si zlepšila to ťukání písmenek, máme totiž nového poradce, teta Eliška asi nedávala v psí škole pozor, sklidila jsme za náš minulý otevřený dopis vlnu kritiky od jiných bull plemen na ksichtbůku, fňuk. Tak jsme poprosila toho zřízence, co se o nás teď stará a krmí nás a mazlí a natáčí a fotí, aby nám udělal revizi. No píše to už víc jak tejden hňup jeden, asi taky nedával pozor ve škole. 

Od posledního našeho dopisu se toho mnoho změnilo, ... no moc vlastně tak ne, když o tom přemýšlíme našima roztomilýma kebulkama s klabáčkem, tak pořád spinkáme, papáme, kakáme a čůráme a dočasný páníček (teda ten zřízenec z psince, kterého máme moc ráda) a panička naše dočasná milovaná, nás tajně kradou mamince, unáší nás z ohrádky a provádí na nás nějaké divné pokusy, tak například: 

- kontrolují nám zubíky, které máme teda pěkně ostré a začínáme zkoušet, co se s nimi všechno dá zničit, Alfons teda je nejraději testuje na pantoflích a když v nich náhodou jsou nějaké zřízencovy prsty nebo kotník, tak je to nejlepší, pěkně piští u toho a to se nám líbí, vrtíme u toho ocásky. Vůbec ten occasion, co máme úplně na konci tělíčka, je bezva věc, ale vždy nás prozradí, je strašně ukecanej. 

- stříhají nám drápky, dokonce na všech čtyřek talpičkách, moc se nám to teda nelíbí, ale není to žádná trága, museli si na to zjednat i prababičku, která nám provedla s hrůzou v očích tlapkokůru, prej aby nás neestřihlaa :)))

- zase nám dali na začátku týdne tu divnou pastu do tlamek, co nám má zabít nějaký červíky, pokud je teda vůbec máme. Ffekt nevidíme žádný, pořád přibíráme na váze, jsme neposedná a říkají nám, že máme asi roupy bo co

- dávají nás na takovou bílou studenou placku, a na ní se rozsvítí hranatý čísla a pak píšou kolik jako vážíme, no jsme už pořádný macci, všichni máme kolem 2 kil,  skupinu těžkotonážníků vede Alfons, Adélka, Abby a Akeemek, ostatní jim zdatně sekundují.

Ze všeho nejhorší nejsou trpaslíci, ale ten náš zřízenec, my mu teda zdrháme z ohrádky, jak to jen jde, ale on nás chytá a vrací zpět, lump jeden, kousneme ho příště zas do palce u nohy. Ale taky je moc hodnej, protože nás někdy nechytá, ale chodí s námi a natáčí nás na telefon a pak to dává sem. Alfons s Akeemkem  jsou teda specialisti na útěky, zdrhají za tetou Eliškou, ta na ně vrčí, tak si hrají s pohrabáčem a košťátkem do krbu a dělají s tím rámus ve 3 ráno a budí zřízence a ten se pak zlobí.... a tady dělají loužičky s kakánky, to se zřízenec taky zlobí.

Když už jsme u toho, celkem snadno jsme pochopila, že se lidem nelíbí, když jsou naše čůránky a kakánky všude, a tak se snažíme vše dělat na čůrací podložku, jde nám to skvěle. Ale někdy je ségra či brácha rychlejší, a to pak máme všude válečné hovnivé barvy a zřízenec nás mydlí nějakým hadříkem na lidská štěňata a nadává nám do prasátek a mamka nás pak vezme do své vlastní myčky na progam prémium + podvozek. 

No taky se tady u nás doma, v Třeštici, dveře netrhnou. Jezdí za námi naši budoucí páníčci a paničky, seznámit se, očuchat, pomazlit, opusinkovat, vyfotit, natočit, nachytřit. Jsme moc ráda, je to úúúúžo, natahujeme pachy a olizujeme jim xichtíky.  Někteří páníci tu byli za námi už dokonce 2x, dnes přijedou znovu páníci za Shaki, stýská se jim po nás. Nejraději by si nás odvezli už tak jak jsme, ale zřízenec je proti, my teda taky chceme být ještě u mamky, protože maminka je best of všechno a musíme se toho ještě hodně naučit, teda hlavně lumprány.

Trochu se nám mění jídelníček, kromě mámina mlíčka, které je nejlepší na světě, tak nám zřízenec dává do takého kovového klobouku i mlíčko z krabice, to je taky mňam, vždycky se o to tlačíme a každý chceme co nejvíce. Taky nám začali do toho dávat takové srdíčkové křupky, prej granulky, ale to nám moc nejede, ono se to nějak rozblemtá a nám se to lepí na tlamky a jazýčky a zubíky, a tak to tam raději necháme pro mamku, která nám to žere.  Pak ale Alfons vzal zase čáru, a zjistil, že mamka dostává ta samá srdíčka s dírou, ale křupavá, nerozblemcaná,  tak se do nich pustil, hrozně to chrastí,  ony se na tom dají zkoušet zubíky a je to moc dobré. Tak už jsme to zkusila všechna a myslíme, že nám to půjde, k nim dostáváme mlíčko, ale taky zkoušíme takvou supr šplouchavou čirou něco, prej vodičku. Hrozně blbě se to teda žere, páč nemáme na to čuminu, potřebovala bychom brčko asik. Ale máma nám ukazuje, jak se to dá jazýčkem nabrat, nadhodit a kousnout  ve vzduchu a to je hrozná legrace. Musíme to dělat rychle, protože jinak nám to všechno někam uteče, a to je teda blbý. 

- no taky jsme dostaly hračky, abychom zkoušeli zubíky, máme ježka, hamburger a myš. Teda hamburger už nemáme, mamka nám ho snědla i s pískátkem. To je dobře že nás to naučila, to jsme nevěděla, to se bude hodit, páníci z toho budou mít určitě velkou radost.